Černý týden

Dnes to bude příspěvek vyjímečně bez fotek, až přečtete napsané, bude vám jasné proč.

Z práce a dobrého pocitu z krásných nově narozených jehňátek jsme se  přehoupli do noční můry.
Několikrát po sobě jsme po ránu na pastvině místo nově narozených jehňátek počítali mrtvoly.
Podle posouzení odborníků a i našich postřehů, si naši pastvinu za spižírnu vyhlédl vlk a nejspíš ne jeden.
Bohužel nešlo jen o usmrcení a sežrání několika kusů, ale i o zbytečné strhání a rozsápaní jehňat a dalších dospělých ovcí, které nesloužily jako potrava.
V rámci těchto událostí jsme oslovili několik úřadů. Nemile nás překvapil velmi laxní přístup příslušných úřadů.
Pomocnou ruku podalo jen místní CHKO a jako jediní se taky přijeli podívat do terénu. A také se aktivně snaží pomoct s vymáháním náhrady škody i s radami, co udělat do budoucna, aby se podobná situace opakovala co nejméně často.
Protože si nedělám iluze, že je to naposled.

Zde patří poděkování za podporu těm, kdo pomohli nebo aspoň posílali pozitivní myšlenku.

Chovatelství je náročná práce, kde se trvale potkáváte s narozením a smrtí.
Vyplňujeme hromady papírů, stát od nás požaduje bezpočet výkazů, statistik, hlášení, v uplynulých letech jsme téměř každý měsíc absolvovali nějakou kontrolu.
Naivně jsem si myslela, že až se něco semele, co nezaviníme, můžeme tyto úřady požádat o pomoc.
Že jsou tady i pro nás, že přes všechny kontroly vlastně hájí naše zájmy.